S Diakonií spolupracují rodiny, které dlouhodobě čelí krizi zejména finanční a sociální. Jejich životní podmínky jsou velmi složité. Proto usilují o změnu. Součástí je nácvik rodičovských dovedností. V rámci Služby pro rodinu a dítě k tomu vede také projekt Robinson. Jedná se o společné rodinné výlety. Návštěvy ZOO, akvaparků či muzeí totiž rodiny většinou neznají. Nejen kvůli špatné finanční situaci. Dospělí sami v dětském věku nic takového nezažili. Neví, jak pro vlastní děti výlet připravit. Učí se to. Výsledkem je pak obrovská radost jejich dětí. Mluvili jsme o tom s vedoucí Služby pro rodinu a dítě Veronikou Tichou a klientkou služby paní Alenou Telvákovou.
Když děti skáčou radostí
Paní Telváková, proč jste se obrátila na Diakonii?
Neustále jsem měla nějaké problémy a nevěděla si s nimi rady. S úřady, s tatínky mých dětí. Byl to boj. V roce 2017 mi vypršela nájemní smlouva. Hrozilo, že nebudu mít s dětmi kde bydlet. Na OSPODu mi řekli, ať požádám o pomoc Diakonii. Jsem za to strašně ráda. Diakonie a paní Tichá mi moc pomohli. Ukázali mi to, na co bych sama nepřišla.
Paní Tichá, kdo je typickým klientem Služby pro rodinu a dítě?
Naši klienti čelí podobným problémům, jak paní Telváková. Kdyby se řešení své situace nepostavili aktivně, mohlo by to skončit až odebráním dítěte. Řeší špatnou finanční situaci, problémy s výchovou dětí, nestabilní bydlení, ztrátu zaměstnání. Není pro ně snadná komunikace se školou, kde jejich děti většinou mají nějaké potíže. Orientovat se v tom, co po nich chtějí úřady, je pro ně též velmi složité.
S čím Služba pro rodinu a dítě pomohla konkrétně vám, paní Telváková?
Sehnat a zajistit odborného lékaře pro děti – s tím jsem si neuměla poradit. Mladší syn chodí do speciální školy. Bylo potřeba si popovídat s paní učitelkou, jak zvládat jeho chování. S tím mi Diakonie také pomohla. Teď už to umím sama. Na všem se s paní učitelkou domluvíme a syn je ve škole spokojený. Starší syn jde zase do puberty a začíná dělat vylomeniny.
Veronika Tichá: Chytl se party, prožil si nešťastnou látku a paní Telváková měla dokonce podezření na zneužívání návykových látek. To se naštěstí nepotvrdilo, ale museli jsme na něj dohlédnout.
Alena Telváková: Přitom teď je nejdůležitější, aby ho vzali na učiliště nebo střední školu.
Veronika Tichá: Vypsali jsme si společně dny otevřených dveří škol.
Alena Telváková: My teď školy se synem obcházíme a vybíráme.
Je tu s námi i vaše nejmladší dítě, dcera Elvírka. I s ní bylo potřeba pomoci?
Veronika Tichá: U ní je podezření na mentální postižení. Neudržovala třeba oční kontakt. Neskládala slova do vět. Tak jsme s paní Telvákovou daly dohromady cvičení a aktivity, které napomáhají vývoji. Elvírka se hodně zlepšila. Ještě jí čeká jedno vyšetření u psychologa a pokud vše dobře dopadne, nastoupí příští rok do běžné mateřské školky.
Účastníte se paní Telváková také akcí v rámci projektu Robinson?
Ano, byla to botanická zahrada, bylo to plávání, bylo to kino a vždycky jsme byli nadšení.
Veronika Tichá: Díky Krabici online získáváme peníze na vstupy. Cílem je zprostředkovat rodinám aktivity, které neznají. Dopřát jim vzájemnou blízkost, posílit vztahy v rodině, zažít něco společného a hezkého. Pojí se s tím ovšem i nácviky: rodina musí dorazit včas na místo srazu, děti mají mít vhodné oblečení a připravenou svačinu. Dospělí také musí dětem vysvětlit, co je čeká, namotivovat je. To všechno jsou zkušenosti, které pak rodina může kdykoliv využít.
Alena Telváková: Hlavně jsou tyhle společné akce nádherné. Děti se jich účastní velmi rády. Skáčou radostí a já mám často štěstím slzy v očích.