S kým se potkáte na sběrných místech?

S kým se potkáte na sběrných místech?

„Baví mě komunikovat s lidmi a organizacemi, kam dárky putují, baví mě kreslit propagační letáčky, baví mě třídit dárky. Ta akce má prostě smysl,“ říká. A nejvíc ji dojímá důvěra, s jakou lidé ke Krabici od bot přistupují. „Nepotřebují důkazy o tom, že jsme jejich dárky dostali opravdu k dětem, které by jinak měly dost smutné vánoce. Prostě nám věří. A to je moc fajn,“ vypráví Dita. Její sběrné místo najdete tady. 

Kamila z Hustopečí

Už je to vyzkoušené. Kamila Schwarzová ví, na co se má připravit. Do Krabice od bot se její dva nejstarší synové nejdřív zapojovali jako dárci. Dárky vozili do Brna. A loni přišli s nápadem, ať se sběrné místo udělá u nich doma, v Hustopečích. Takže Kamile kromě starosti o tři vlastní děti, jejich domácí úkoly, kroužky a předvánoční besídky, a vedle práce účetní na městském úřadě přibyla během adventu ještě jedna starost – o neuvěřitelných 800 dárků ‼️. Tolik jich totiž lidé loni přinesli do jejího rodinného domku. Tolik jich také Kamila díky svému předvánočnímu nasazení i organizačním schopnostem dostala k dětem, které by se jinak těžko mohly z dárků o Vánocích radovat. Hlavně kvůli nim do toho jde letos Kamila znovu. Ale také kvůli rodinám, které dárky doma chystají. „Všichni jsou nadšení, že mohou zapojit i svoje děti a ukázat jim, že jiným dětem je třeba pomáhat,“ říká. A její dva kluci, kteří to v Hustopečích vlastně celé spískali? Samozřejmě, že mámě pomáhají. S přijímáním dárků i s jejich skladováním a tříděním podle věku příjemců. Už na to mají vymyšlený systém. Práce je to velká, rozhodně ale nelitují. Akce má podle Kamily ohromnou pozitivní energii: „Lidi se před Vánoci ještě víc otevřou,“ říká Kamila. Její sběrné místo v Hustopečích najdete tady.

Tomáš z Ústí nad Labem

V Ústí nad Labem žije podle odhadů 20 tisíc lidí ohrožených chudobou, z toho tvoří velkou část děti. Tomáš Jun proto neváhal, jestli si má vzít sběrné místo na starost. Prostoru na to, aby uskladnil potřebných 900 dárků, má u sebe na faře dost. Ne že by tedy měl tenhle mladý evangelický farář málo práce. V Ústí staví na nohy evangelickou komunitu, která tu dlouhá léta nefungovala. Samo o sobě je to úsilí na dva úvazky. „Ale ve městě žije spousta dětí, které fakt nevidí dárek, jak je rok dlouhej,“ říká Tomáš, sám otec dvou malých dětí. Na rozdíl od jiných míst má svůj úkol těžší v tom, že zvýšenou pozornost musí věnovat distribuci, aby se všechny dárky opravdu dostaly tam, kam mají. Do předávání proto zapojí školy ze dvou ústeckých lokalit, kde jsou na tom děti nejhůř. Dárky jim budou předávat přímo třídní učitelé během vánočních besídek. Tomáš to všechno musí zorganizovat a spoustu dárků odnosit vlastníma rukama. „No, je mi jasné, že v následujících týdnech se od krabic nehnu,“ říká. Ale akce má podle něj smysl zvlášť v Ústí, kde se šíří skepse, že lidem, kteří jsou na tom bídně, už nelze nijak pomoci. „Krabice od bota ukazuje, že se dá dělat alespoň něco,“ říká. „A navíc při ní člověk pozná fajn lidi.“

Liana z Kynšperku nad Ohří

Plyšový pejsek, kterého mají u Brahů doma, upomíná na vánoční zážitek starý už téměř dvacet let. Hračka tehdy dorazila rodině v krásně zabalené krabici od bot od dobrých lidí z Německa. Jedno dětí s plyšákem dlouhá léta usínalo. Když se proto maminka Liana Brahová před třemi lety dozvěděla, že Diakonie organizuje Krabici od bot i v Česku, okamžitě začala chystat vlastní krabice. Jenomže v Karlovarském kraji, kde s rodinou žije, nebylo jediné sběrné místo. Dárky tedy zavezla do Prahy. A loni si vzala v Kynšperku nad Ohří shromažďování i distribuci dárků na starost. Snadné to není. Denně pečuje o postiženého syna. Ráno ho zaveze do školy, odpoledne vyzvedne ze stacionáře, mezitím musí stihnout vše podstatné a doma jí zatím stojí práce. Loni odhadovala počet dárků na 200, shromáždilo se jich 400. Postarat se, aby se každá krabice dostala tomu, kdo ji opravdu potřebuje, bylo dost náročné. Jenomže radost dárců i obdarovaných paní Lianu přesvědčila, že má smysl pokračovat. „Lidé jsou neuvěřitelně srdeční,“ říká. „A nosí krásně zabalené dárky.“ Proto jde do toho letos znovu. Už se jí ozývají jednotlivé rodiny nebo třeba azylové domy, kde krabice od bot mohou krásně rozsvítit Vánoce, které by jinak asi byly dost smutné. Lianino sběrné místo najdete tady.

Katka z Mníšku pod Brdy

Co to znamená starat se před Vánoci o sběrné místo Krabice od bot, ví Kateřina Vojkůvková víc než dobře. Dělá to ostatně už roky a na jejím záběru je to poznat. Dárky se jí scházejí ze sedmi škol, kde je společně s učiteli chystají děti, i od jednotlivců. Obsáhne takto Mníšek pod Brdy, Dobříš, Březnici i Zdice. Pečuje o své kontakty, některé školní třídy obejde před akcí osobně, po akci zase všem poděkuje a o adventu rozváží nashromážděné dárky do azylových domů a dalších organizací. To všechno ve svém volném čase a samozřejmě s pomocí dalších lidí, učitelů, lidí z úřadů či z farního sboru na Dobříši i svého manžela a vlastních dětí. Žádná dobrá věc se neudělá sama, ani Krabice od bot ne. Bez desítek ochotných dobrovolníků by nebyla možná. Přitom někdy je práce nad hlavu. Jak říká Kateřina, loni měla kvůli Krabici tolik telefonátů, že z každého dalšího zazvonění mobilu dostávala tiky. Když jsou ale kolem lidé ochotni přiložit roku k dílu, dá se překonat mnohé. „Všichni hrozně rádi pomůžou,“ říká Kateřina Vojkůvková. „Proto Krabici od bot pořád děláme.“