Posilujeme v dětech důvěru vůči dospělým

Posilujeme v dětech důvěru vůči dospělým

Do Náruče přicházíte jednou týdně. Jak se práce s dětmi v Náruči liší od vaší běžné praxe?

I v běžné praxi se potkávám s dětmi, které nemají štěstí na rodiče. Spolupracuji s dlouhodobými pěstouny i pěstouny na přechodnou dobu, kteří mají děti v náhradní rodinné péči. Mám tedy zkušenost s tím, co prožívá dítě, které ve své vlastní rodině nezažívá bezpodmínečnou lásku, bezpečí a jistotu. Ale je pravda, že práce s dětmi v Náruči se trochu liší. Ze dne na den jsou odebrány rodičům nebo je k nám rodiče sami přivedou. Tím jsou děti vystaveny obrovské ztrátě, kterou mnohdy neumí pochopit. Tomu z počátku jejich pobytu odpovídá i naše práce. Řešíme to, co dítě zažívá tady a teď. Snažíme se je stabilizovat a až poté, co se adaptují a získají pocit důvěry můžeme pracovat na jejich hlubších psychických zraněních.

Co musí děti při příjmu do Náruče zvládnout? S jakými typy emocí, stresů či zážitků se potýkají?

Je to různé. Někdy to může vypadat, že se dětem navenek nic moc neděje. Sedí někde v koutku, mlčí. Ale to jen proto, že jsou odpojené od svých emocí. Jsou zaplavené stresem a uvnitř se jim dějí strašné věci. Pak jsou děti, které ty emoce dávají najevo. Cloumá jimi vztek, pláčou, odmítají se s kýmkoliv bavit. Prostředí, ve kterém se ocitly, je pro ně cizí, mají strach a obavy. Doma se k nim sice rodiče nechovali hezky, nestarali se o jejich základní potřeby, natož ty nadstavbové. Ale přece jen i špatní rodiče vytvářejí pro děti prostředí, které děti znají. Když ho opustí a zůstanou samy bez rodičů, které přese všechno milují, prožívají to jako velikou ztrátu. Mohou si dokonce myslet, že se v Náruči ocitly za trest, protože „doma zlobily“.

Co jako psycholožka můžete dítěti v takové situaci nabídnout?

Obecně se dá říct, že mým úkolem je alespoň ze začátku „být s ním“. Nezaleknout se ani toho, že nekomunikuje, ani že se vzteká a je třeba útočné. Dovolit mu zažít pocit bezpečí a důvěry, kdy není odmítnuto, někdo se o něho zajímá a věnuje mu pozornost. Pomalu po krůčcích s ním navázat vztah, protože tyto děti neměly možnost zažít si bezpečné vztahy. Na základě svých znalostí a odborných zkušeností také mohu pracovníkům Náruče poradit, jak s dítětem dále pracovat, jakým rizikům předcházet apod. Dětem, které v Náruči zůstávají déle, pak poskytujeme dlouhodobější terapii. S mladšími hlavně formou hry a zklidňujících technik, kde si své strachy a traumatické zážitky mohou odžít. Také je učíme zvládat emoce zdravějším způsobem. Posilujeme v dětech důvěru vůči dospělým – aby se na dospělé nebály obrátit s prosbou o pomoc a mohly zažít, že se o ně někdo zajímá a postará se o jejich bezpečí.

Jste k dispozici i pracovníkům Náruče?

Poskytujeme jim školení a také možnost ventilace jejich velice náročné práce. Pomáháme jim pochopit, proč se děti chovají, jak se chovají. Je důležité, aby chápali příčiny chování dětí. Děti dlouhodobě týrané, zanedbávané a zneužívané potřebují terapeutický přístup. Když pracovníci přímé péče nemají jistotu, jestli postupují správně, jsme tu pro ně a nabízíme jim možnost konzultací. Společně hledáme řešení. Pracovníci Náruče potom zažívají při své práci větší jistotu, že to, co dělají, dělají správně.